Leoš Janáček
Leoš Janáček byl významný český hudební skladatel tvořící v období české moderny.
Narodil se v roce 1854. Jelikož jeho rodina nebyla příliš majetná, nastoupil ve svých jedenácti letech do klášterní školy v Brně, kde jeho studium bylo hrazeno klášterem. Zde také získal první hudební vzdělání. Po dokončení studia na učitelském ústavu se přesunul do Prahy, kde nastoupil ke studiu na varhanické škole. Během toho se také seznámil s Antonínem Dvořákem. Později své hudební vzdělání prohloubil také ve Vídni a v Lipsku.
Po těchto studiích, v roce 1881 založil vlastní varhanickou školu, ve které se stal ředitelem. V této době již také dirigoval a začínal s komponováním prvních svých skladeb. Během těchto prvotin se inspiroval hlavně moravskou lidovou písní, ze které bral nápěvy a rozebíral její rytmiku, což posléze originálně převáděl do své tvorby. První úspěch mu přinesla jeho třetí opera Její pastorkyňa, které se dostalo pozitivní kritiky od brněnského publika, a o deset let později i v Praze, odkud se během dalších deseti let rozšířila do světových měst jako Vídně či New Yorku. V této době také složil dalších pět oper nebo dva smyčcové kvartety.
V dalším, asi nejoriginálnějším a nejznámějším období své tvorby složil světově proslulá díla jako symfonickou báseň Taras Bulba nebo Glagolskou mši. Ovšem nepřestal ani s psaním oper. Z doby po založení Československa pochází dodnes úspěšné opery jako Věc Makropulos, Výlety pana Broučka nebo Příběhy lišky Bystroušky. Jeho poslední operou pak byla Z mrtvého domu, jež byla napsána na motivy románu od Dostojevského.
Leoš Janáček pak náhle zemřel 12. srpna 1928 na zápal plic.