Antonín Švorc, Orchestr Smetanova divadla v Praze
Operní recitál Antonína Švorce
Podobné tituly
-
Česká filharmonie, Lovro von Matačić
-
sólisté, Orchestr Smetanova divadla v Praze, Petr Vronský
-
sólisté, Orchestr Smetanova divadla v Praze, František Škvor
-
Antonín Švorc, Orchestr Národního divadla v Praze, Zdeněk Košler
-
Orchestr Smetanova divadla v Praze/Karel Nedbal
-
Orchestr Smetanova divadla v Praze, Jaroslav Krombholc
Informace o albu
Z komentáře Emanuela Kopeckého k původnímu LP albu 1 12 0706 "Operní recital Antonína Švorce" vydanému Supraphonem v roce 1970 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně.
Stane-li se pěvec ve svých dvaadvaceti letech sólistou opery Národního divadla v Praze, je to případ jistě výjimečný a pro takové umělce zavazující. Bas-barytonista Antonín Švorc dokázal svou čtrnáctiletou působností na naší první operní scéně nezklamat naděje v něj skládané...Na státní konzervatoři hudby v Praze byl žákem prof. Jan Berlíka..byl jeho jediným učitelem a řekněme hned - učitelem nad jiné povolaným. Sám vynikající operní pěvec neobyčejné hlasové kultury, získal mnohý cenný vavřín úspěchu u nás i za svého několikaletého působení v cizině a mohl nadaného žáka bezpečně zasvětit do abecedy operního zpěvu....Zajisté nebude sporu o tom, že Švorcův raný vstup na prkna, znamenající svět, je nutno připsat k dobru v nemalé míře jeho učiteli. Mladý pěvec se od něho naučil dokonalému ovládání hlasu především pro stránce technické a samozřejmě mu Berlík pověděl mnoho i o dramatickém výrazu a jeho účinnosti. Švorcův výraz je vždy případný, oduševnělý, zachovává však i v nejvyšším dramatickém afektu míru a vkus. Proto působí věrojatně. Základním pěveckým nástrojem je však hlas. Švorcův bas-baryton vyniká sametovou měkkostí a přitom neobyčejnou, mnohdy až udivující průbojností. Je to hlas velkého rozsahu, od basového f k barytonovému g v celé škále vyrovnaný, plnozvučný a nosný. V nižší poloze temně timbrovaný, zatímco výšky září barytonovým leskem....Švorc záhy vyspěl v hrdinného barytona, k němuž jednoznačně ukazovala i jeho majestátní postava; jeho doménou se staly úlohy v operách Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera. Z díla Verdiho vytvořil moderně pojatého Jága v Othellu, Amonasra v Aidě a titulní úlohu Nabucca. V roce 1958 překvapil výrazným a na své mládí hluboce prožitým Hansem Sachsem v Mistrech pěvcích norimberských, k němuž později připojil Bludného Holanďana a Telramunda v Lohengrinu. Všem těmto postavám dal wagnerovskou šíři i neselhávající mohutnost svého hlasu a přesvědčivý dramatický výraz...
Diskuze k albu