Různí interpreti
Korte: Piráti z Fortunie
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Petr Iljič Čajkovskij. ×
Podobné tituly
-
Česká filharmonie, Libor Pešek
-
Shizuka Ishikawa, Dvořákův komorní orchestr, Libor Pešek
-
Pražský komorní orchestr, Libor Pešek
-
Kühnův smíšený sbor, Pavel Kühn
-
Vlastimil Mareš, Jiří Hlaváč, Pražský komorní orchestr, Libor Pešek
-
Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Libor Pešek, Czech Philharmonic Orchestra
Informace o albu
Z komentáře Lubomíra Dorůžky k původnímu LP 11 0596-1 611 "O.F.Korte Piráti z Fortunie" vydanému Supraphonem v roce 1989 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
„Na Velkém Sobotním Mejdanu Zdarma četla jedna jeptiška své básně a potom dávala kolovat protiválečnou petici. Malé děti si užívaly jako nikdy, cákaly na sebe barvy a dospělé dobrovolníky pocukrovávaly pudrem. Muž s flétnou vedl skupinu kluků a děvčat a obrovitého psa Fíka do rozkošně rozezpívaného tanečního reje. Na trávníku swingovala jazzová kapela a někdo přinesl dvě bedny jablek a rozdával je kolem dokola. “Dneska odpoledne je tady tolik lásky,“ řekl jeden novinář, „že by ji měli zašpuntovat do lahví a prodávat ve městě po ulicích.“ Byla to taková doba, o které píše Ralph Gleason ve svém pohledu na San Francisco na sklonku šedesátých let. Mladí lidé ve fantasticky barevných hábitech dávali policajtům květiny a věřili, že už vyřešili všechny problémy nemocného světa. A pirátské vysílačky, zakotvené mimo pásmo pobřežních vod na severním pobřeží Evropy, je přitahovaly jejich oblíbenou hudbou a inkasovaly tučné honoráře za účinnou reklamu. Tihle mladí lidé dospěli a na své bláhové sny dnes vzpomínají nanejvýš se stydlivým úsměvem; jejich děti se na ně dívají s přemoudřelým opovržením. Ani jedno ani druhé však nevyvrátí skutečnost: byl to sen, bláhový a třeba naivní, ale krásný. A měl v sobě kouzlo věčně se opakující pohádky věku, který věří v ideály, o nichž mu zpívá stříbrný vítr. Tahle skutečnost je hlavním motivem libreta muzikálu PIRÁTI Z FORTUNIE, v němž děti učí dospělé umění, jak si hrát. Milan Gargula a Petr Novotný přišli s jeho původní podobou ještě v samém závěru epochy, o níž byla řeč. Vymysleli si skupinu žáků, která zabloudí na výletu a na louce najde loď s vysílačkou, schopnou ovládnout všechny vlny éteru. O.F.KORTE napsal svoji partituru v letech 1970-1978…Období „květinových dítek“ dalo vznik rockovému muzikálu: byly tu Galt MacDermotovy Hair (1967), Lloyd Weberovův Jesus Christ Superstar (1970) i další díla podobného charakteru, v nichž „vžitou gramatiku“ evropské hudby dvacátého století dost radikálně nahradila svébytná gramatika rocku. Korte má cit pro všechno nové, co hudbu naší doby obohacuje; nehodlá se však proto vzdávat své vlastní hudební řeči. . A tak PIRÁTI Z FORTUNIE – pokud vůbec na něco navazují – patří spíše do vývojové linie, zahájené Bernsteinovou West Side Story, v komplexnosti a propracovanosti hudebního jazyka ji však přivádějí ještě dál. Je to cítit v harmonii, v níž je zvuková ostrost i rozšířená tonalita základem tak samozřejmým, že zakrátko přestane překvapovat i posluchače, zvyklého na daleko jednodušší jídelníček…Právě v oblasti rytmu je ovšem Korteho přínos nejvýraznější; deklamace textu působí naprosto plynule a přirozeně a přitom se pečlivě vyhýbá stereotypnosti nebo monotónnosti pravidelně se opakujících metrických schémat. Tak plnokrevná, rytmicky, barevně i zvukově působivá hudba, jakou přináší například téměř osmiminutová Malá noční válka, zaznívala až dosud jen na koncertních pódiích vyhrazených symfonické hudbě tohoto století; na muzikálovou scénu se ji, pokud mé znalosti sahají, ještě nikdo uvést neodvážil. Korteho hudba…si zaslouží i dodatečný poslech, soustředěnější, než jaký umožňuje divadlo: je v ní příliš mnoho nápadů a detailů, které posluchač při sledování děje na scéně sotva stačí vychutnat. Už jen z toho důvodu je její vydání na desce víc než oprávněné.
Ale hlavně: je tu i ono obecnější aróma, které dýchá z celého díla. Neboť je-li Fortunie mladistvým snem o světě, jaký by mohl být, je Korteho partitura ve stejném duchu snem silné skladatelské osobnosti o muzikálu. Snem, jaký si rádi připomínáme i po procitnutí.
Části:
1.Výlet do nudy, 2. Loď v jahodách, 3. Píseň věnovaná radiu, 4. Jména, 5. Láska jako taková 6. Co teď s ním, 7. Kluku, kluku, 8. Piráti z Fortunie, 9. Velká korunovační, 10. Pojďte si hrát, 11. Bílý plášť, 12. Malá noční válka, 13. Blues pro kluka, 14. Finale
OLDŘICH FRANTIŠEK KORTE (*26. dubna 1926 – † 10. září 2014) byl hudební skladatel, klavírista, kritik, publicista a fotograf.
Muž mnoha uměleckých profesí a různorodých zájmů. Působil jako klavírista, své klavírní skladby nahrával na gramofonové desky a CD disky v různých místech Evropy s mnoha předními orchestry a světově významnými dirigenty. Pracoval též jako skladatel scénické hudby, pracoval s celou řadou předních choreografů a divadelních režisérů (Alfréd Radok, Pavel Šmok, Evald Schorm). Působil také jakožto klavírista v Laterně magice (kde alternoval s Rudolfem Roklem a Jiřím Šlitrem). Působil též jako odborná hudební kritik v denním tisku, psal eseje, rozhlasové pořady, scénáře. Vydal knihu Chodící legendy, o velkých postavách 20. století. Moderoval též svůj vlastní televizní pořad s názvem Pouť za vnitřním poselstvím. Působil v jakožto odborný poradce v mnoha kulturních institucích. Kromě hudby a publicistiky se také zabýval studiem parapsychologie a doprovodných parapsychologických jevů. Je velkým znalcem a propagátorem díla skladatele Bohuslava Martinů, působí jakožto člen správní rady nadace pojmenované po tomto významném českém hudebním skladateli. Ve svém životě ať už dobrovolně či nedobrovolně vystřídal mnoho různých povolání a profesí. Byl politickým vězněm, lesním dělníkem, topičem na lokomotivě, zemědělským pomocníkem, závozníkem, stavebním dělníkem, filmovým hercem, žurnalistou, cestovatelem i fotografem.
Diskuze k albu