Z komentáře Ladislava Šípa k původnímu LP albu 1112 3348 "Beno Blachut písňový recitál" vydanému v roce 1983 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
V bohatém tvůrčím odkazu Antonína Dvořáka je vedle proslulých Cikánských melodií a Biblických písní mnoho dalších, které nesou všechny znaky dvořákovské invence. Slýcháme je však jen zřídka a některé z nich jsou našemu koncertnímu obecenstvu zcela neznámé. Písně jsou mezi Dvořákovými prvými skladatelskými pokusy a jsou nejen svědectvím o růstu jeho kompoziční techniky, ale také o jeho citovém životě...Milostné a lyrické básně, které psal Vítězslav Hálek pro svou Dorotku a které vydal v roce 1858 pod souhrnným názvem Večerní písně se staly inspirací pro několik našich významných skladatelů. Nejznámější jsou Večerní písně Bedřicha Smetany. Smetana si vybral z Hálkových veršů ty nejlepší, myšlenkově nejzávažnější. O tři léta dříve než Bedřich Smetana, záhy po smrti básníka, národem milovaného a oplakávaného, v roce 1875 nebo 1876 složil Večerní písně na dvanáct Hálkových básní Antonín Dvořák. Vybral si básně milostné. Zhudebnění navazuje na Moravské dvojzpěvy, na jejich duchaplnou stylizaci lidové písně. Ve skladatelově rukopise jsou prvé čtyři písně označeny jako opus 3, pátá a šestá jako opus 9 a zbývající, počínaje písní "Když jsem se díval do nebe" jako opus 31. Písně milostné a Večerní písně, dva významné cykly, doplňují na desce dvě písně z roku 1871. Píseň Rozmarýn je na text Karla Jaromíra Erbena (Když jsem šel přes dubový les") a byla komponována v téže době jako balada Sirotek na Erbenův text. Zachován je skladatelův rukopis v němčině jako svědectví o tom, že autor tuto skromnou píseň nepodceňoval, že počítal s jejím uplatněním v zahraniční edici. Na verše lidové poezie, nesoucí se v lehkém lidovém tónu, složil Antonín Dvořák v roce 1871 čtyři písně. Třetí z nich "Překážka", má rytmicky výrazný doprovod a žertovný text ("Řekla bych vám, růže, něco, že byste se usmály").
Interpretovat písně Antonína Dvořáka by se mohlo zdát snadné. Jejich melodika je tak výrazná a přirozená, jejich harmonie jsou tak nekomplikované a logické a jejich doprovod tak průhledný. Tím větší je však pěvcův úkol: zmocnit se světa těch písní, vyjádřit jejich citovou upřímnost a prostotu jejich výrazu. Je třeba vřelosti výrazu, je třeba přirozené deklamace, je třeba ryze českého projevu. To všechno splňuje v plné míře národní umělec BENO BLACHUT. Z jeho provedení Dvořákových písní cítíme zkušenost a důvěrnou znalost Dvořákova díla operního a oratorního, jemuž věnoval Beno Blachut v celé své dlouhé pěvecké dráze mimořádné úsilí a mimořádnou pozornost.
.
BENO BLACHUT (*14. června 1913 - †10. ledna 1985)