Tato první část výběru nejoblíbenějších melodií z operet s hudbou Járy Beneše přináší především písničky, které vycházely na šelakových gramodeskách různých výrobců
zhruba kolem poloviny třicátých let minulého století. Jmenovitě jde o melodie z operet "Syn bohů", "Pařížanka", "Marina" (všechny s premiérou v roce 1933), "Z pekla štěstí" (1934),
Na tý louce zelený" (1935), "Uličnice", "Ztracená varta" (obě 1936) a Panna Pusy" (1937).
Časové zasazení jednotlivých výše zmíněných operet je však třeba brát s určitou rezervou, neboť většina operet s hudbou Járy Beneše byla uváděna na jevištích českých a moravských hudebních divadel v obnovených premiérách a občas i s nově přidanými melodiemi, které mohly (ale ne vždy musely) zaznívat i v mezitím zfilmovaných verzích původních operet, uváděných případně pod úplně jiným titulem (např. "Pařížanka" se ve filmu změnila na "Slečnu matinku"). Na dobových gramodeskách tak některé Benešovy operetní melodie vycházely opakovaně již od počátku třicátých let, jiné byly na gramodesky lisovány až mnoho let po prvním uvedení daného kusu. Tato skutečnost též vysvětluje, proč případní znalci díla Járy Beneše možná budou na tomto výběru postrádat písničky z jednoho z nejznámějších ranných Benešových děl "U svatého Antoníčka" (1932). Byly totiž úmyslně zařazeny až do druhé části výběru, neboť u příležitosti obnovené premiéry tohoto rozverného příběhu těžícího z moravského folklóru vyšly v roce 1939 na gramodeskách i některé tituly, které tato opereta původně neobsahovala (především píseň "Čím menší je má vlast, tím větší láska k ní" s politicky aktuálním textem reflektujícím tehdy čerstvý zábor příhraničních oblastí Čech a Moravy). Podobně nebylo možné přesně rozlišovat melodie určené pro operety a filmy - například písničky všeobecně známé z filmu "C. a k. polní maršálek" složil Jára Beneš vlastně pro stejnojmennou operetu na námět A. Longena, uvedenou v premiéře v pražské Vinohradské zpěvohře.
Žádná z těchto nedůsledností rázu dramaturgického však nejspíš nezabrání dnešnímu posluchači vyposlechnout si v podání dobových interpretů melodie, které kdysi doslova "hýbaly Prahou" - a pochopitelně nejen Prahou. Zpěvohry s hudbou Járy Beneše byly ve své době uváděny i na scénách zahraničních hudebních divadel, kde bezkonkurenčně největší úspěch zaznamenala opereta "Na tý louce zelený".
Jára Beneš se narodil 5. VI. 1897 v Praze a zemřel 10. IV. 1949 ve Vídni, kam odešel v roce 1945 se svou manželkou rakouského původu. I když u české poválečné kritiky si vysloužil pověst autora, jehož hudba "hověla úpadkové měšťácké společnosti první republiky" (viz Čs. hudební slovník, 1963), v posledních padesáti letech je řada jeho operet opakovaně a se značným ohlasem uváděna na jevištích předních tuzemských hudebních divadel. Nejde sice o žádná veledíla, ale přesto může mnoho dnešních "zmlsaných" posluchačů potěšit symbióza chytlavých melodií a textů někdy až insitní povahy - jako třeba veršování "Fuj, Josef, nejsi tady sám - já se ti nedám. Odkdypak dívka z dobré rodiny rozváže jen tak za půl hodiny - to zkus u jiný. Fuj, Josef..."
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel