Z původního LP alba 1111 2617 vydaného Supraphonem v roce 1980:
Přátelství skladatele s interprety bylo již mnohokráte velkou inspirací pro kompozici díla nevšedního a netypického, neboť skladatel, důvěrně obeznámen s interpretačními přednostmi hráčů, může lépe rozvíjet jejich umění a již v průběhu tvorby má možnost ověřovat si dokonalost vyznění svých tvůrčích představ.
Přátelství s výkonnými umělci bylo podnětem ke zrodu nejedné skladby ANTONÍNA REJCHY (1770-1836)...Tvorba pro dechové nástroje prolíná celé jeho tvůrčí období. V období rod roku 1811 až 1829 napsal kromě mnoha jiných skladeb a teoretických spisů velký počet komorních skladeb pro nejrůznější skupiny dechových nástrojů. I když se do historie hudby zařadily jmenovitě dechové kvintety, vracejí se komorní soubory i ke skladbám méně obvyklého nástrojového obsazení. Tyto skladby však vyžadují souhru interpretů, kteří nehledají výhradně léty a tradicí prověřený repertoár, ale vydávají se na mnohdy dobrodružnou cestu objevitelů nových krás u starých mistrů. Touto cestou se vydali také tři členové České filharmonie - hornisté Zdeněk Tylšar, Bedřich Tylšar a Emanuel Hrdina. jejich umělecké i pedagogické zaměření a praxe v komorní souhře byly předpokladem k tomu, že nastudovali 24 trií pro lesní rohy Antonína Rejchy, dílo, které slavilo poprvé své úspěchy již před rokem 1815 v Paříži.
Sedmnáct z těchto trií, vybraných pro vydání na gramofonové desce, je ukázkou Rejchovy kompoziční techniky, schopnosti využít hudebně teoretických znalostí především z hlediska formální bohatosti a pestrosti a praktických zkušeností při náročném exponování všech tří lesních rohů. I v těchto malých hudebních formách, stejně jako v celém svém tvůrčím díle, uplatnil skladatel bohatství melodických nápadů, vynalézavou harmonii a osobitý modulační plán. Tónová měkkost a vřelost přednesu, jež je typická pro současnou českou hornovou školu, spojená s vysokým interpretačním mistrovstvím a smyslem pro zvýraznění kompozičních záměrů skladatele, vystihuje styl Rejchovy tvorby a jeho raně romantickou hudební estetiku.
Olga Šotolová